Canisterapie

Cvičený pes pomáhá léčit lidi

BŘECLAV (luk) - Již druhým rokem využívají zdravotníci  Fyziatricko-rehabilitačního oddělení Nemocnice Břeclav k léčbě pacientů takzvanou canisterapii, což je léčebný kontakt psa a člověka. O využívání této léčebné metody poskytl rozhovor vedoucí fyzioterapeut tohoto oddělení Mgr. Vladan Toufar.

Nejprve základní otázka k představení vaší osoby, tedy kde působíte, odkdy a jakou máte současnou funkci. I tu při vaší práci řekl bych „prezidentskou“. A malé představení nebo personální obsazení týmu, který na fyziatricko-rehabilitačním oddělení vedete.

„Na Fyziatricko-rehabilitačním oddělení Nemocnice Břeclav pracuji od roku 1993, posledních asi dvanáct let na pozici vedoucího fyzioterapeuta. Naše oddělení tvoří část ambulantní, lůžková a zajišťujeme fyzioterapii i na ostatních lůžkových odděleních. Rehabilitace jako celospolečenský proces představuje koordinovanou činnost všech složek společnosti (státu, institucí, organizací a jednotlivců) s cílem znovu zařadit člověka, postiženého na zdraví následkem nemoci, úrazu či vrozené vady, do aktivního společenského života. Podle OSN je kvalita úrovně rehabilitace kritériem kulturní úrovně společnosti.            Z celého rozsáhlého a složitého komplexu rehabilitace se v rámci zdravotnictví realizuje rehabilitační proces jako léčebná rehabilitace. Jednoduše řečeno, věnujeme se pacientům, kdy není podstatná nemoc sama o sobě, ale omezení z ní plynoucí a my se snažíme pomoci nemocnému získat zpět ztracené funkce, získat samostatnost, soběstačnost, umožnit mu, vrátit se zpět domů, do práce, k aktivitám na něž byl zvyklý.“

„S rehabilitací je potřeba započít co nejdříve, už po stabilizaci nebo zajištění životních funkcí, tedy ještě na resuscitačním oddělení nebo jednotkách intenzivní péče a pokračuje na standardním oddělení nebo na našem lůžkovém oddělení a v případě potřeby ambulantní cestou nebo v rehabilitačních ústavech. Rehabilitace může být potřebná a smysluplná i několik let, případně doživotně v opakovaných cyklech k udržení dosaženého stavu.“

„Naše oddělení je poměrně dobře přístrojově vybaveno, je součástí iktového centra. Tím nejcennějším však je odborný personál, na který jsou kladeny stále vyšší a vyšší nároky a očekávání. Domnívám se, že je to zcela na místě, ale musí se mu také dostat adekvátního ocenění, nejen finančního.“

„Co veřejnost neví je, že  personální obsazení a zajištění je v České republice ve srovnání s vyspělým zahraničím extrémně nízké a pracovní vypětí vysoké. Bohužel vyhlášky MZ ČR  toto nastavující včetně systému úhrad péče řeší nedostatek prostředků nízkými požadavky a utvrzují veřejnost v domnění, že každý má na vše nárok, bez řešení toho, kdo tuto péči a v jaké kvalitě zajistí a jak za ni bude zaplacen. Pacienti však mají štěstí, protože odborná úroveň personálu je vysoká, a jeho  morální kvality a snaha pomoci neutuchající. Otázkou však je, jak dlouho? Všem patří velký dík.“

„Náš tým tvoří lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeut, zdravotní sestry, sanitářky a v rámci nemocnice logoped, psycholog, nutriční terapeut, sociální pracovnice, externě protetik. Abychom byli v terapii úspěšní, musí všichni pracovníci úzce spolupracovat, vědět jeden o druhém, navzájem se informovat. Někdy není jednoduché zkombinovat vše dohromady, ale myslím, že se nám to daří. To nejpodstatnější je však to, že musí chtít sám pacient, velmi nám může pomoci rodina a blízcí, V poslední době se někdy setkáváme s očekáváním rodiny, že nemocnice vyřeší vše a blízkého si domů vezmou až zcela zdravého a soběstačného.

„K poslední části Vaší otázky, již zhruba deset let jsem členem Výkonného výboru UNIE FYZIOTERAPEUTŮ, na jaře letošního roku jsem se stal jejím prezidentem. UNIE FYZIOTERAPEUTŮ je profesní organizací a jejím smyslem je zaštítit fyzioterapii a fyzioterapeuty ve vztahu k pojišťovnám, MZ ČR a ostatním státním institucím, participuje na vzdělávacích programech v pre a postgraduální přípravě, je členem Světové organizace fyzioterapeutů a v jeho evropském regionu se snaží ulehčit mobilitu, podílí se na tvorbě standardů a guideline, nyní jsme těsně před dokončením prvního evropského fyzioterapeutického guideline parkinsonovy nemoci, kde jsme se z bývalého východního bloku účastnili jako jediní. Obecně tedy naším cílem je garantovat prostředí umožňující kvalitní a dostupnou fyzioterapii  v souladu s poznatky současného vědění, kterou poskytne vysoce erudovaný fyzioterapeut.“

Co to vlastně ten pojem canisterapie je?

„Canisterapií se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Patří do alternativních forem péče ze skupiny animoterapie, tedy terapií, kdy využíváme zvíře obecně a kam patří i hipoterapie. Ta je například zmiňována už z dob říše římské.“

Od kdy tuto léčebnou metodu na fyziatricko-rehabilitačním oddělení v břeclavské nemocnici využíváte?

„Využíváme ji zhruba jeden rok. Možnost této terapie byla dána především osobním nadšením majitelky psa, slečny Pařenicové, která s ní absolvovala celý výcvik, složila canisterapeutické zkoušky a oslovila vedení nemocnice s nabídkou této terapie.“

Jaké formy léčby v canisterapii používáte?

„Canisterapie může mít formu individuální nebo kolektivní. Využívá se různých druhů plemen, s průkazem původu, ale i bez něj. My používáme individuální formu a pes Mia je dvouletá fenka a pro některé lidi možná trochu překvapivě americký pitbulteriér. Pacienty vhodné ke canisterapii vybíráme po domluvě mezi lékařem a fyzioterapeutem a samozřejmě také po souhlasu pacienta.“

Jaké má na pacienty léčba s cvičeným psem účinky a jak na ně působí po tělesné i psychické stránce?

„Přítomnost psa v nemocnici je sama o sobě rozptýlením pro pacienty  a stále ještě překvapením sama o sobě, leckdy. Mia přináší radost, ale sama podstata terapie je jiná. Můžeme ji rozdělit na působení na psychický stav nemocného, kdy může vést k jeho aktivizaci nebo naopak ke zklidnění stavu, může nám pomoci získat spolupráci a zájem o terapii, získat chuť vrátit se zpět do života.“

„V oblasti stimulace hybných funkcí je to především využití psa k polohování těla nebo jeho částí přes psa, úprava svalového napětí, stimulace receptorů v kůži, které potom bombardují příslušná mozková centra, která zpětně nastavují a vyvolávají pohybovou odpověď. To vše za přítomnosti tepla, které pes produkuje a možná také námi ještě přesně nepoznanou energií, která ze psa vyzařuje.“

Pro jaká onemocnění nebo věkové kategorie pacientů využíváte léčebné metody s cvičeným psem?

„Naše lůžkové oddělení, kam Mia chodí, je především určeno pro dospělé pacienty, děti hospitalizujeme výjimečně, ale i ty případně Mia navštěvuje. Takže napříč věkovými kategoriemi, od dětí k seniorům. Z onemocnění jsou to především pacienti s těžkými pohybovými deficity jako následku cévní mozkové příhody nebo obecně poškození mozku.“

Pokuste se zhodnotit vaši spolupráci se slečnou Martinou Pařenicovou, která se právě zabývá speciálním výcvikem se svým psem Miou a dochází k pacientům na lůžkovou část fyziatricko-rehabilitačního oddělení?

„Spolupráce je výborná, nelze z naší strany než poděkovat, protože bez jejího entuziasmu bychom tuto formu terapie sami nebyli schopni pacientům nabídnout. Je potřeba říct, že je to spousta času věnovaná jiným bez osobního zisku, snad kromě uspokojení, za kterého se však nikdo nenají. Pro pejska je tato činnost také nesmírně namáhavá a vyčerpávající. Věříme, že oběma nadšení a zdraví vydrží a naši pacienti se budou ještě dlouho na našem oddělení s Miou potkávat.“