Nelze podcenit výskyt pohlavních nemocí

Primářkou kožního oddělení Nemocnice Břeclav je MUDr. Taťána Hotařová, která však již téměř dvě desetiletí pracuje také jako vedoucí lékařka Okresní venerologické ambulance. Na stále poněkud tabuizované téma pohlavních nemocí, jejich výskytu a léčby nám poskytla následující rozhovor.

Paní primářko jaký je váš úkol, co je cílem vaší práce a jakou máte na starosti spádovou oblast?

„Tak předně, my  spádovou oblast striktně ohraničenou doslova nemáme. Samozřejmě že naše služby, poradenství, prevence  a léčba pohlavních nemocí je zaměřena na pomoc občanům Břeclavska a okolních okresů. Ale protože se jedná o skutečně velmi intimní věci, tak k nám jezdí lidé z celé České  republiky, nebo ze Slovenska. Zjednodušeně řečeno, nikdo se nebude v místě svého bydliště chlubit pohlavní nemocí, raději tedy volí pomoc a léčbu mimo své bydliště. My se tomu nebráníme, chápeme ty lidi, přísně dbáme na diskrétnost, intimitu a anonymitu. A v některých případech třeba u nemocných nezletilců či mladistvých jde  i o otázku právní. Tu anonymitu dodržujeme dokonce i mezi partnery nebo manželskými dvojicemi. A po telefonu vůbec žádné informace nepodáváme.“

Zastáváte místo vedoucí lékařky venerologické ambulance již dvě desetiletí. Můžete říct jaké jsou pohlavní nemoci obecně nejrozšířenější a kdy jste zaznamenaly jejich  největší nárůst?

„Nárůst byl velmi markantní v prvních letech po revoluci, kdy se otevřely hranice, lidé začali cestovat, země se otevřela cizincům, začal dokonce fungovat sexuální průmysl, došlo k určitému uvolnění v otázkách sexu, lidé začali častěji měnit partnery apod. To všechno způsobilo, že výskyt pohlavních onemocnění šel prudce nahoru. Od roku 1987 je  Břeclavsko v počtu jejich výskytu na předních místech v rámci celé ČR. Je nutno si   uvědomit, že jsme příhraničním a nárazníkovým okresem tří států. A nejčastější pohlavní nemoci jsou syfilis a kapavka a to jak u mužů tak žen.“

Jak probíhá léčba a jak je potřeba působit v rámci osvěty a ochrany zdraví, a u kterých věkových kategorií je výskyt pohlavních chorob nejčastější?

„Já tu otázku trošku otočím. Tak předně výskyt pohlavních nemocí se týká všech věkových kategorií, od nezletilců ve 14 letech až po seniory. Co se týče jejich vyšetřování a léčby, máme výhodu kvalitního laboratorního zázemí břeclavské nemocnice. Takže většinu vzorků u nemocných, kteří k nám přijdou buď sami, nebo na doporučení, nebo se jedná o náhodný záchyt, odebereme v naší ambulanci a pouze speciální odběry posíláme na vyhodnocení do národní referenční laboratoře na syfilis a HIV v Praze. Syfilis má několik stádií, v současné době se většinou setkáváme s prvním a druhým stádiem nemoci. Příznaky jsou velmi různé a někdy se stane, že pacient při návštěvě lékaře ani netuší, že tuto nemoc má. Třeba těhotná žena přijde na gynekologii a při prohlídce se zjistí, že má pohlavní nemoc o níž neměla ani tušení. Klasická léčba je aplikace injekčního penicilinu. V ČR je uzákoněno, že léčba nesmí probíhat ambulantně, ale nemocný je hospitalizován v nemocnici a léčba trvá dva až tři týdny. Poté je však pacient několik let ve zvýšeném sledování, zveme ho na pravidelné kontroly apod. Tito pacienti už poté, co prodělali třeba syfilis, nesmí být do konce života dárci krve apod.

Co se týče osvěty, provádíme přednášky na školách zejména pro mladou generaci a zde stále platí, že apelujeme na odpovědnost a bezpečný sex. Používání prezervativů je zatím stále nejjednodušší, nejlacinější a nejbezpečnější ochrana.“

Co se týče Břeclavska, můžete nám říci některá konkrétní čísla výskytu pohlavního onemocnění?  

„V loňském roce jsme nově zjistili u tří žen a tří mužů syfilis, letos zatím u jedné ženy  a u  tří mužů. Onemocnění kapavkou vloni bylo zjištěno u osmi mužů a dvou žen. A letos zatím u tří mužů. Za svou praxi jsem ale zjistila i dva případy HIV pozitivních pacientů.  Při vyšetření na syfilis a kapavku však musíme ze zákona prověřit i možné zdroje nákazy, všechny  ohrožené osoby a sexuální partnery. Jedná se vždy o docela velký počet osob. Mezi ohroženými osobami však může být i zdravotnický personál. Z toho prostě plyne, že výskyt a možnost pohlavních nemocí nelze nikdy podcenit.“