Diabetici mohou díky léčbě plnohodnotně žít

Endokrinologickou a diabetologickou ambulanci dětského oddělení v Nemocnici Břeclav vede již dlouhá léta MUDr. Stanislava Hyčková, která se zabývá výskytem a léčbou diabetes (lidově cukrovky) u pacientů od narození až po dosažení plnoletosti. Počet dětských diabetiků se podle lékařských statistik v České republice za posledních 20 let zvýšil desetkrát. Postiženo je touto nemocí v průměru jedno dítě z pěti set a celostátně je jich evidováno kolem dvou a půl tisíce. To jsou dost alarmující čísla. A na toto téma poskytla MUDr. Sta-nislava Hyčková následující rozhovor. 

Paní doktorko, jak dlouho se problematikou výskytu a léčby cukrovky u dětí zabýváte, v jakém věkovém rozmezí jsou ve vaší péči dětští pacienti a kolik jich máte ve své ambulanci v evidenci? 
„Od roku 1975 pracuji na dětském oddělení, zpočátku jsme sledovali děti od jejich narození do patnácti let. Sledovala jsem diabetické děti již od počátku a touto problematikou se zabývala. I když nově diagnostikova-ných diabetiků  v té době ročně prošlo na oddělení kolem pěti a stav narůstal celkem nevýznamně. Postupně se však nárůst zvyšoval a rozšířila se péče od novorozenců do nedovršených devatenácti let. Odbornou am-bulanci pro endokrinologické a diabetologické pacienty vedu více než dvě desetiletí. Narůst se předpokládal mnohem vyšší, ale incidence se mírně snížila, příčina je neznámá. Nyní mám v péči průměrně kolem 45-50 pacientů, jejich počet závisí na počtu nově diagnostikovaných za rok, což je pět až osm pacientů, a počtu posléze předaných do péče diabetologa pro dospělé.“

Můžete tedy potvrdit statistická čísla, která hovoří o stále narůstajícím počtu dětí trpících one-mocněním cukrovkou? 
„Ano, počet mladých lidí trpících tímto onemocněním  skutečně narůstá, avšak ne takovým tempem, jak se před dvaceti lety předpokládalo. Ale i tak je počet dětí trpících diabetem vysoký.“

Jak zjistíte,  že dítě je postiženo cukrovkou a zjednodušeně řečeno, o jaké onemocnění se vlastně jedná? 
„Diabetes u dětí je zatím převážně diabetes mellitus 1. typu. Diabetes neboli cukrovka je onemocnění, kdy tělo neumí hospodařit s glukosou (cukrem). Jedná se o poruchu ostrůvků, které se nachází ve slinivce břišní a které produkují insulin, který je nutný k tomu aby byl cukr z krevního řečiště  jako zdroj energie  dopraven do buněk. Aby se toto onemocnění projevilo, musí se dítě narodit s určitou vlohou a teprve spouštěcí me-chanismy ( stres, určitý nepříznivý vliv vnějšího prostředí a s největší pravděpodobností nějaký virus) toto onemocnění spustí. Tato vloha se dědí od obou rodičů a vůbec nezáleží na tom, zda se u někoho z příbuz-ných vyskytuje. Nezáleží také na tom, zda je dítě hubené nebo obézní.“ 

Jaký je u dětí průběh a léčba tohoto onemocnění, a je tato nemoc plně vyléčitelná? Pokud ne, dá se dnes již průběh nemoci natolik zvládnout, že takto postižení lidé mohou žít plnohodnotný život? 
„Toto onemocnění se u  dítěte projeví většinou po nějaké viróze, někdy se ani nezaregistruje. Protože klesne produkce insulinu, zvýší se hladina cukru a tím se velice laicky řečeno projeví všechny příznaky. Objeví se žízeň, takže dítě nadměrně pije, stále více močí i v noci, menší děti se mohou začít pomočovat, jsou slabé, unavené, ubývají na váze. Všechny tyto příznaky upoutají pozornost při vyšetření, u dětského lékaře se zjistí cukr v moči, někdy i aceton, dle vážnosti stavu, a vysoká hladina cukru v krvi. Další léčba spočívá v nasazení insulinu, již za hospitalizace na dětském oddělení a doplnění ztrát vody a dalších důležitých prvků. Pokud se tyto příznaky neodhalí nebo podcení, pokračuje  tento stav velmi rychle až do ztráty vědomí a i možnou  smrtí. 
Léčba, jak jsem již naznačila, kromě podávání insulinu, spočívá v pravidelné životosprávě, stravě, která musí obsahovat cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny jako u zdravých dětí, ale cukry se musí počítat  na výměnné jed-notky a brát i ohled na tuky. Strava je rozdělena  denně do tří velkých jídel, snídaně, oběd a večeře a před každým jídlem se aplikuje rychlý insulin, dále dopolední a odpolední svačina a malá druhá večeře. Před spa-ním se aplikuje pomalý insulin, který hlídá hladinu cukru během 12-24 hodin, dle typu insulinu. Děti i rodiče jsou edukovaní, jsou vybaveni pery k aplikaci insulinu a glukometry, což jsou přístroje, které velmi rychle ukáží hladinu cukru (glykemii) v krvi. Rodiče i děti jsou poučeni o rozmezí hodnot, ve kterých se musí pohy-bovat. Velmi důležitý je také pohyb. Dítě je propuštěno do domácího prostředí tehdy, kdy je po zdravotní stránce stabilizováno a kdy je i s rodiči schopno si sestavit jídelníček, aplikovat insulin a měřit si hladinu cuk-ru glukometrem. Dále již probíhají pravidelné kontroly v diabetologické ambulanci, zpočátku častější, po-stupně dle stavu jednou za měsíc až dva. Při správném dodržování doporučených pravidel, žije dítě plnohodnotný život, může sportovat a zařadit se zcela  mezi své vrstevníky. Onemocnění diabetes mellitus je onemocnění trvalé, nelze je zcela vyléčit, ale účinně léčit ano. Možností léčby neustále přibývá, pokrok za posledních 40 let z mých zkušeností je obrovský. Další možností léčby jsou i insulinové pumpy, které dávkují lék kontinuálně, ale stále se nejedná o uzavřený okruh, takže spolupráce pacienta s pumpou je stále  nutná. Situaci by mohlo změnit větší rozšíření metody trvalého monitorování glykemií ve spojení s insulinovou pumpou. Tato metoda by mohla v budoucnu podle mého názoru nejen zlepšit glykémie, ale také zvýšit kvalitu života a osobní spokojenost pacienta.“

Čím si vysvětlujete nárůst této nemoci u dětské populace, nesouvisí to třeba v současné době s životním stylem? 
„Na tuto otázku nelze dostatečně přesně odpovědět, protože zde hraje velkou roli genetika, imunitní systém dokonce i zeměpisná šířka, protože jsou oblasti,kde se diabetes 1. typu téměř nevyskytuje a naopak oblasti, kde je nárůst stále vyšší, např. severské země. Výzkum se zaměřuje na prevenci tohoto onemocnění a dále na průkaz určitých virů, které s manifestací nemoci souvisí. U diabetu 2. typu samozřejmě hraje roli styl života, u diabetu 1. typu to až tak jednoznačné není. 
Pravdou ale je, že počet diabetických dětí stále narůstá, ale na druhé straně léčba je stále dokonalejší, monitorování, dispenzarizace,takže pozdních komplikací by mělo ubývat a kvalita  života se zlepšovat.